Neděle 18. srpna 1867
Lady Elizabeth Darkwood byl ráno doručen dopis s pozvánkou na ples, který měl otevírat plesovou sezónu v Londýně a zároveň přivítat zpět v metropoli Thomase Averyho, mladšího bratra hraběte z Essexu a jeho dceru Charlotte. Elizabeth se neprodleně vydala, společně se svou přítelkyní Margaret, do městských obchůdků a ke kupcům, aby se na událost sezóny dostatečně zásobila.
Při nakupování šperků se na ulici strhl povyk a hluk – ukázalo se, že na Oxford Street vtrhla smečka zuřivých psů, událost naprosto neslýchaná. Čtyři velcí psi ulice napadli jednoho z kolemjdoucích, ve kterém Elizabeth rozpoznala Lorda Maxwella, ale ten je společně s přiběhnuvšími strážníky zahnal.
Ples byl pojat v orientálním duchu, vzhledem k tomu, že Thomas Avery i jeho dcera se právě vrátili z dlouhodobého pobytu v Indii. Elizabeth byla svědkem indického čajového obřadu a také se seznámila s mnoha novými tvářemi či z těmi, které znala jen z doslechu, zejména s Johnem Wilcoxem, nedávno povýšeném do šlechtického stavu, a s Charlottou Averyovou. Také prohodila několik slov s lordem Maxwellem, který se dušoval, že zuřiví psi jsou na ulicích Londýna běžným jevem, ačkoli nikdy zatím nevnikli do lepších částí města. Proč se na ně vrhli, to nevěděl, snad leda proto, že jako jediný se jim postavil na odpor.
Při hovoru s nesnesitelnou a upovídanou hraběnkou ze Southamptonu, upoutanou na parou poháněné kolečkové křeslo, se přede dveřmi do místnosti strhl opět nějaký rozruch a na zdi poloprázdného plesového sálu se krátce objevil podivný přízrak jakéhosi křepčícího muže.
Charlotta Averyová zažila to ráno samá překvapení. Začalo to snad tím, že o plese pořádaného mimo jiné na její počest věděl celý Londýn, ale jí samotné to otec řekl až těsně před jeho začátkem. Společně se svým domácím učitelem, panem Maycroftem, vyrazila na projížďku po Londýně a zašli také do jedné z místních restaurací. Ples se měl konat v domě Charlottina strýce, Williama, hraběte z Essexu, a při převlékání v apartmánu, který jí byl přidělen uviděla dívka na zdi stín podivného roztržitého tance muže v cylindru. Scénka se několikrát opakovala a pak zmizela.
Ten večer se Charlotta pod taktovkou své tety, lady Gillian, seznámila s londýnskou smetánkou, mimo jiné i s několika mladými muži, za jednohož z nich jí její rodina tajně doufala provdat. Nejjistějším kandidátem se zdál být jistý Henry Wilcox, milý, trochu přímočarý mladý muž se zájmem o lov, který jí přizval na tradiční podzimní událost, anglický hon na lišku.
Při kinematografické projekci, jedním ze zlatých hřebů večírku, se najednou na provizorním plátně nataženém přes zahradní zeď objeví oběma dámám již známý přízrak trhavě se pohybujícího fantóma. Mezi hosty zavládne panika, nicméně obraz je téměř ihned nahrazen původními obrazy, a obavy jsou povětšinou zapomenuty. Charlotte i Elizabeth se jdou podívat na místo, ze kterého se promítalo, a narazí na scénu zřejmě těsně po nějakém útoku. Na místě je policie, která odvádí jakéhosi člověka, francouzský promítač krvácí z rány do hlavy, a hostitel, lord William, se snaží situaci nějak zvládnout. Všem přítomným se omlouvá a pozve je na šálek čaje či něčeho ostřejšího, aby se probrali z šoku.
Monsieur Lepain, promítač z Paříže a vlastník jednoho z prvních kinematografických solonů, vypráví, že ho napadl jakýsi mentálně postižený člověk, který chtěl mermomocí do přístroje nacpat vlastní pásku. Ta je posléze nalezena a Charlottě se podaří rozluštit zprávu, kterou silueta fantoma píše pohyby rukou na zeď – Edmund Wilcox – nebezpečí.
Kdo je Edmund Wilcox nikdo neví, ačkoli jméno je všem povědomé. Jeho jmenovci, John a Henry, museli v průběhu večera naléhavě odejít. Některé dámy se účastní seance pod taktovkou lady Evelyn Wayne, známého média. Ta vyvolá ducha nedávno zesnulé hraběnky Agnes Westmoorové, který překvapenému kruhu šlechtičen oznámí, že hraběnka nezemřela na rakovinu, jak se tvrdilo, ale že jí její lékař, James Richmond, otrávil. Elizabeth nařkne médium z podvodu, ale z následné rozepře je patrné, že společnosti se staví na stranu lady Evelyn a ples je rozpuštěn v duchu obav a desputací.
Pondělí 19. srpna 1867
Druhý den se Charlotta nechá pozvat Henrym na projížďku parním kočárem. Ukáže se, že Edmund Wilcox byl Henryho dědečkem, geniálním technikem, který celý život zasvětil službě Jejímu Veličenstvu, osvětlil celý Londýn, vynalezl několik zajímavých zbraní, a celkově byl velice přínosným člověkem. Toužil po šlechtickém titulu, ale ten mu byl odepřen, tak poslední dny svého života strávil zahořklý na samotě.
Když si Charlotte zkouší řídit auto, omylem se vybourá. Henry to vezme velice gentlemansky, a oba jdou pěšky do nedaleké vesnice, kde za několik guinejí přesvědčí jednoho z farmářů, aby jim pomohl koňmi vytáhnout povoz. Pokračují do vesnice blízko Oxfordu, kde bydlel Edmund, a v jehož domku stále bydlí jeho bývalá hospodyně Magdalena Woods. Její malý syn Jack návštěvníky provede po době, a v Edmundové dílně Charlotta nalezne plány. Henry se v nich nevyzná, ale lady Avery rozpozná, že se jedná o náčrty jakéhosi mechanismu, který by se mohl samovolně vznítit, popřípadě příležitostně vybouchnout.
Od Jacka se dozví, že Edmund byl v pozdních dnech své nemoci zašmušilý, než jednou dostal dopis. Po jeho otevření se rozveselil a ten večer s lidmi z vesnice slavili. Ze zmateného vyprávění malého klučíka dostane Charlotta s Henrym pouze, že Edmund mluvil často o nějakém „bum“ a po dostání dopisu prohlásil, že „bum“ už nebude. Ačkoli se to Charlottě nějak nezdá, Henry plány i příběhy o nějaké zbrani odvrhne a navrhne pokračovat dále do Oxfordu.
Ten samý den byla Elizabeth pozvána svým mužem Howardem na návštěvu k doktoru Richmondovi. Oba muži bývali spolužáky v Oxfordu a Howard sipři Elizabethině vyprávění o seanci vzpomněl, že mu vlastně již dlouho dluží návštěvu. Společenské setkání vyústí v nepříjemnou situaci, kdy se Howard nepříliš ohleduplně vyjádří o neplodnosti své ženy a zároveň vyplyne na povrch, co o doktoru Richmondovi řekla večer předtím mrtvá hraběnka. Doktor Evelyn, médium, zná. Domluví se s Elizabeth, že se stane jejím osobním lékařem a bude se jí snažit pomoci ze všech sil. Nabídne jí hypnózu a společně se domluví na „alternativním léčebném postupu.“
Elizabeth se rozhodne najít knihy od autora, které jí doktor Richmond doporučil, ale ani ve vlastní knihovně, ani v knihovně přítelkyně Margaret, nic od Theofila Portsmouthe nenachází. Vydá se tedy do městské knihovny, kde najde vše, co potřebuje, včetně jedné profesorské práce od oxfordského chemika Benjamina Wellse, která pojednává o alchymistických metodách léčení neplodnosti. Všimne si, mimo jiné, také článku ve starých novinách, který pojednává o jakémsi bláznu, Travisu Doylovi, který se pokusil obvinit známého obchodníka Johna Wilcoxe z ohrožování veřejnosti.
Lady Elizabeth Darkwood byl ráno doručen dopis s pozvánkou na ples, který měl otevírat plesovou sezónu v Londýně a zároveň přivítat zpět v metropoli Thomase Averyho, mladšího bratra hraběte z Essexu a jeho dceru Charlotte. Elizabeth se neprodleně vydala, společně se svou přítelkyní Margaret, do městských obchůdků a ke kupcům, aby se na událost sezóny dostatečně zásobila.
Při nakupování šperků se na ulici strhl povyk a hluk – ukázalo se, že na Oxford Street vtrhla smečka zuřivých psů, událost naprosto neslýchaná. Čtyři velcí psi ulice napadli jednoho z kolemjdoucích, ve kterém Elizabeth rozpoznala Lorda Maxwella, ale ten je společně s přiběhnuvšími strážníky zahnal.
Ples byl pojat v orientálním duchu, vzhledem k tomu, že Thomas Avery i jeho dcera se právě vrátili z dlouhodobého pobytu v Indii. Elizabeth byla svědkem indického čajového obřadu a také se seznámila s mnoha novými tvářemi či z těmi, které znala jen z doslechu, zejména s Johnem Wilcoxem, nedávno povýšeném do šlechtického stavu, a s Charlottou Averyovou. Také prohodila několik slov s lordem Maxwellem, který se dušoval, že zuřiví psi jsou na ulicích Londýna běžným jevem, ačkoli nikdy zatím nevnikli do lepších částí města. Proč se na ně vrhli, to nevěděl, snad leda proto, že jako jediný se jim postavil na odpor.
Při hovoru s nesnesitelnou a upovídanou hraběnkou ze Southamptonu, upoutanou na parou poháněné kolečkové křeslo, se přede dveřmi do místnosti strhl opět nějaký rozruch a na zdi poloprázdného plesového sálu se krátce objevil podivný přízrak jakéhosi křepčícího muže.
Charlotta Averyová zažila to ráno samá překvapení. Začalo to snad tím, že o plese pořádaného mimo jiné na její počest věděl celý Londýn, ale jí samotné to otec řekl až těsně před jeho začátkem. Společně se svým domácím učitelem, panem Maycroftem, vyrazila na projížďku po Londýně a zašli také do jedné z místních restaurací. Ples se měl konat v domě Charlottina strýce, Williama, hraběte z Essexu, a při převlékání v apartmánu, který jí byl přidělen uviděla dívka na zdi stín podivného roztržitého tance muže v cylindru. Scénka se několikrát opakovala a pak zmizela.
Ten večer se Charlotta pod taktovkou své tety, lady Gillian, seznámila s londýnskou smetánkou, mimo jiné i s několika mladými muži, za jednohož z nich jí její rodina tajně doufala provdat. Nejjistějším kandidátem se zdál být jistý Henry Wilcox, milý, trochu přímočarý mladý muž se zájmem o lov, který jí přizval na tradiční podzimní událost, anglický hon na lišku.
Při kinematografické projekci, jedním ze zlatých hřebů večírku, se najednou na provizorním plátně nataženém přes zahradní zeď objeví oběma dámám již známý přízrak trhavě se pohybujícího fantóma. Mezi hosty zavládne panika, nicméně obraz je téměř ihned nahrazen původními obrazy, a obavy jsou povětšinou zapomenuty. Charlotte i Elizabeth se jdou podívat na místo, ze kterého se promítalo, a narazí na scénu zřejmě těsně po nějakém útoku. Na místě je policie, která odvádí jakéhosi člověka, francouzský promítač krvácí z rány do hlavy, a hostitel, lord William, se snaží situaci nějak zvládnout. Všem přítomným se omlouvá a pozve je na šálek čaje či něčeho ostřejšího, aby se probrali z šoku.
Monsieur Lepain, promítač z Paříže a vlastník jednoho z prvních kinematografických solonů, vypráví, že ho napadl jakýsi mentálně postižený člověk, který chtěl mermomocí do přístroje nacpat vlastní pásku. Ta je posléze nalezena a Charlottě se podaří rozluštit zprávu, kterou silueta fantoma píše pohyby rukou na zeď – Edmund Wilcox – nebezpečí.
Kdo je Edmund Wilcox nikdo neví, ačkoli jméno je všem povědomé. Jeho jmenovci, John a Henry, museli v průběhu večera naléhavě odejít. Některé dámy se účastní seance pod taktovkou lady Evelyn Wayne, známého média. Ta vyvolá ducha nedávno zesnulé hraběnky Agnes Westmoorové, který překvapenému kruhu šlechtičen oznámí, že hraběnka nezemřela na rakovinu, jak se tvrdilo, ale že jí její lékař, James Richmond, otrávil. Elizabeth nařkne médium z podvodu, ale z následné rozepře je patrné, že společnosti se staví na stranu lady Evelyn a ples je rozpuštěn v duchu obav a desputací.
Pondělí 19. srpna 1867
Druhý den se Charlotta nechá pozvat Henrym na projížďku parním kočárem. Ukáže se, že Edmund Wilcox byl Henryho dědečkem, geniálním technikem, který celý život zasvětil službě Jejímu Veličenstvu, osvětlil celý Londýn, vynalezl několik zajímavých zbraní, a celkově byl velice přínosným člověkem. Toužil po šlechtickém titulu, ale ten mu byl odepřen, tak poslední dny svého života strávil zahořklý na samotě.
Když si Charlotte zkouší řídit auto, omylem se vybourá. Henry to vezme velice gentlemansky, a oba jdou pěšky do nedaleké vesnice, kde za několik guinejí přesvědčí jednoho z farmářů, aby jim pomohl koňmi vytáhnout povoz. Pokračují do vesnice blízko Oxfordu, kde bydlel Edmund, a v jehož domku stále bydlí jeho bývalá hospodyně Magdalena Woods. Její malý syn Jack návštěvníky provede po době, a v Edmundové dílně Charlotta nalezne plány. Henry se v nich nevyzná, ale lady Avery rozpozná, že se jedná o náčrty jakéhosi mechanismu, který by se mohl samovolně vznítit, popřípadě příležitostně vybouchnout.
Od Jacka se dozví, že Edmund byl v pozdních dnech své nemoci zašmušilý, než jednou dostal dopis. Po jeho otevření se rozveselil a ten večer s lidmi z vesnice slavili. Ze zmateného vyprávění malého klučíka dostane Charlotta s Henrym pouze, že Edmund mluvil často o nějakém „bum“ a po dostání dopisu prohlásil, že „bum“ už nebude. Ačkoli se to Charlottě nějak nezdá, Henry plány i příběhy o nějaké zbrani odvrhne a navrhne pokračovat dále do Oxfordu.
Ten samý den byla Elizabeth pozvána svým mužem Howardem na návštěvu k doktoru Richmondovi. Oba muži bývali spolužáky v Oxfordu a Howard sipři Elizabethině vyprávění o seanci vzpomněl, že mu vlastně již dlouho dluží návštěvu. Společenské setkání vyústí v nepříjemnou situaci, kdy se Howard nepříliš ohleduplně vyjádří o neplodnosti své ženy a zároveň vyplyne na povrch, co o doktoru Richmondovi řekla večer předtím mrtvá hraběnka. Doktor Evelyn, médium, zná. Domluví se s Elizabeth, že se stane jejím osobním lékařem a bude se jí snažit pomoci ze všech sil. Nabídne jí hypnózu a společně se domluví na „alternativním léčebném postupu.“
Elizabeth se rozhodne najít knihy od autora, které jí doktor Richmond doporučil, ale ani ve vlastní knihovně, ani v knihovně přítelkyně Margaret, nic od Theofila Portsmouthe nenachází. Vydá se tedy do městské knihovny, kde najde vše, co potřebuje, včetně jedné profesorské práce od oxfordského chemika Benjamina Wellse, která pojednává o alchymistických metodách léčení neplodnosti. Všimne si, mimo jiné, také článku ve starých novinách, který pojednává o jakémsi bláznu, Travisu Doylovi, který se pokusil obvinit známého obchodníka Johna Wilcoxe z ohrožování veřejnosti.
No comments:
Post a Comment