Městečko, ve kterém koleje končily, bývalo zřejmě kdysi živým místem na trati, plném železničních dělníků a lidí, co sem utekli začít nový život. Pak se ale něco stalo a město zůstalo opuštěné – a pár metrů kaňonu, který prosekali západním směrem do skal, bylo poslední prací na nedokončené železnici. Pumpa na nádraží ale kupodivu fungovala, takže se skupinka rozhodla, že tu pár dnů zůstane, doplní vodu a uhlí, a začne vymýšlet, kde sehnat Čupíkovi společnici.
Se západem slunce se však celé město od základů změnilo. Ze zaprášeného salonu se začalo ozývat piano (Rudyho, který se tam vydal zkontrolovat stav whisky, to trochu překvapilo), od kováře se začalo ozývat bušení kovadliny, v domech se rozžehla světla a ulice se naplnily lidmi. Všichni si dělali svoje, jako by byl bílý den, a vůbec je nezajímalo, že jejich životní režim je poněkud neobvyklý – ani to, že mají roztrhaná hrdla, prokousnuté šíje nebo prostřelené hlavy.
Nádražák přišel zkontrolovat nový vlak (druhdy South Pacific, po událostech předchozího dne nově přetřený na hnědo). Strojvůdce i topič (brzdař se dávno vypařil) se choulili vyděšeně v koutku, takže dokumentaci vyřídila Rose. Gina se při té příležitosti přednosty zeptala, proč má roztrhané hrdlo – a do té doby přátelsky naladěný ajznboňák se na ni podíval, jako by ji chtěl roztrhnout, pak se s velkým sebezapřením ovládl a předstíral, že ji neslyšel. Goblinka se neměla odvahu zeptat znovu, a místo toho se vydala do saloonu pro Rudyho.
Rudy ale mastil s pár muži (čti: kostlivci v různém stadiu rozkladu) karty a odmítl se nechat vyrušit. Gina to užuž chtěla vzdát a vydat se zpátky, když tu náhle si všimla, že nahoře na schodech stojí goblinka v bílých šatečkách. Vyzývavě se culila a o jejím živobytí nemohlo být pochyb; Gina se rozhodla, že se z ní pokusí dostat, co se tu stalo. Goblinka na její žádost, „že si chce jenom povídat“, protočila oči, nechala si zaplatit a zavedla ji do svého pokoje. Při jakékoli zmínce o své prostřelené hlavě ale propukala v nespoutanou zuřivost, takže ji Gina nakonec přivázala k posteli. Dostala z ní, že se prosperující městečko rozhodlo, že chytí čupakabru, která údajně pobíhala někde kolem, a prodá ji za velké peníze na východním pobřeží; přivolávací kouzlo, které odkoukali od Komančů, se ale nepovedlo, a rozlícená čupakabra roztrhala, na koho přišla. Goblinka samotné se zastřelila, aby tomuto osudu unikla.
Obyvatele pohřbili dělníci, kteří přijeli doplnit stavy na stavbě železnice; když viděli, co se s městečkem stalo, odjeli a už sem nikdy nevkročili. Úplnou náhodou, aniž by to tušili, ale hřbitov založili na starém indiánském pohřebišti… a co to znamená, to každý dobře ví. Od té doby pokračují obyvatelé v každodenním životě a na to, co se ve skutečnosti stalo, nemyslí – a nesnášejí, když se je na skutečný stav věcí kdokoli pokusí upozornit.
Skupinka se rozhodne kouzlo reprodukovat. Rose zaloví v paměti a vybaví si, že o něčem podobném kdysi psala článek – jen je potřeba lidské „oběti“, na kterou se čupakabra naláká (s trochou štěstí by se jí ale nemělo nic stát). Ta čest připadne Charliemu, který sice trochu váhá, protože jeho Příručka správného dobrodruha o ničem podobném nepíše, ale nakonec se nechá přesvědčit. Čupakabru se opravdu podaří ulovit (i když u toho praskne jedna struna na Ginině harfičce) a zavřít do kamenné klece, kterou Rudy vykouzlí ze země; pak ji naloží do klece k Čupíkovi a vydají se zpátky. Na poslední chvíli ještě obejdou s Holí pravé podstaty všechny mrtvé a dají jim zasloužený klid.
Celá záležitost má drobný háček. Nezdá se, že by si Čupík s Čupicí nějak zvlášť rozuměli a skupinka usoudí, že jim je potřeba dát trochu prostoru a soukromí. Naštěstí projíždějí pouštěmi na americkém Jihozápadě, kde je spousta větrem vymodelovaných kamenných útvarů, tvořících přírodní bludiště. U jednoho takového zastaví a s Rudyho pomocí z něj udělají uzavřenou arénu. Čupakabry do ní na noc vypustí a jdou spát – spánek jim ruší jen vzdálené dunění indiánských bubnů, které ale zmizí tak rychle, jak se vynoří.
Rudy si navíc vyhlédne několik hektarů pozemku okolo tratě, které chce po návratu koupit, založit na nich palírnu a vyrábět speciální místní pálenku.
Druhý den se obě čupakabry nechají pokojně naložit do vagonu a usnou, stočené spolu do klubíčka. Lokomotiva se trhaně rozjede a z kabiny se ozvou hlasité nadávky. Jednoruký trpasličí topič (který býval do nehody, která ho připravila o paži, skvělým strojvedoucím) začne řvát na lidského strojvůdce, jak to ten vlak řídí, a jak to, že se mu všechno, co ho o vlacích za těch posledních pár dnů naučil, vypařilo z kebule. Skupinka se na topiče rozhodne použít Hůl pravé podstaty, která ho (naštěstí – ono u toho žezla člověk nikdy neví…) promění ve statného trpaslíka s oběma rukama, který se šťastně chopí řídící páky.
Gině nedá spát bubnování z předchozí noci a pořád má pocit, že něco není v pořádku. Přiměje Rudyho, aby se z lidského strojvedoucího pokusil vytáhnout, jak to, že zapomněl všechno o řízení, ale Rudymu přijde všechno v pořádku. Gina se tedy jde podívat do brzdného vagonu, jestli tam náhodou není někdo nepovolaný. Všechno je ale v pořádku – dokud se neotočí a neuvidí za sebou lidského strojvedoucího, který se ji pokusí shodit z vlaku dolů. V potyčce se úsilím přestane soustředit a ukáže se, že to je ve skutečnosti proměněný Viktor. Gině se mu ale podaří s kousáním a škrábáním utéct a shodí ho na koleje místo sebe.
Po několika dnech dorazí bez dalších zádrhelů do New Yorku. Zatímco ostatní hledají nejlepší dopravu zpátky do Evropy, Gina se vydá ohlásit Thomasu Maineovi splněný úkol. Překupník kdysi slíbil, že když se jí podaří zajistit, aby Thomas, Viktor a Luke zůstali na Divokém západě, zařídí jí mezi dětmi ulice na Coney Islandu dobré postavení. Slovo sice splní – ale takovým způsobem, že je na tom Gina hůř než kdy dřív. Nejen, že je gobliní přivandrovalec; teď je i „mazánek starýho Mainea“.
Když pak navíc zkoumá tajemnou kouli, kterou našla v poštovním voze, ukáže se, že je to způsob, jakým se oni tři lapkové dorozumívali právě s Mainem. Starý překupník totiž dostal na Čupíka také zálusk – najal tedy ony tři lapky, aby mu Čupíka sehnali, a Ginu pak využil k tomu, aby se jich zbavil. Ve světle těchto událostí se goblinka rozhodne, že se vrátí s ostatními do Evropy.
Všichni tedy s oběma čupakabrami nasednou na loď a podaří se jim (i přes drobné zádrhely s Pinkertony) vrátit do Anglie. Uklidněného Čupíka vrátí šťastnému majiteli a Čupici odvezou na statek nedaleko Londýna, kde Rose rozjede chovnou stanici. Rudy zbohatne na texaské pálence a Gina zapadne mezi staré známé na londýnských ulicích...
