I. První transkontinentální linka

Ve státě Jižní Austrálie se staví železnice, která má protnout celý kontinent – z Adelaide až do Darwinu. V tuto chvíli je postavena téměř z poloviny, do Alice Springs. Poslední týdny však stavbu provázejí nesnáze – před konečnou zastávkou se ztratily dva vlaky. Lokomotivu, vagony a náklad už nikdo nikdy neviděl, jen strojvedoucí, topič a brzdař se po několika dnech vypotáceli v deliriu z pouště.

Guvernér Jižní Austrálie, Dominic Daly, si tedy najme skupinku dobrodruhů, kteří mají celou záležitost, pokud možno co nejvíc nenápadně, vyzkoumat. Je to doktorka Ellen Cairns, antropoložka a první trpasličí vědkyně v Royal Academy, cynická inženýrka Sonia Summers a Strážce, kyborg-dozorce z původních koloniálních pracovních táborů v Austrálii.

Železnice je státní zakázkou, kterou projektuje společnost Jihoaustralské inženýrské sítě. Skupinka si s nimi zajde promluvit a mimo jiné zjistí, že společnost tajně vyvíjí jakýsi zrychlený pohon. Zajdou si promluvit ještě se strojvedoucím, který řídil jeden ztracený vlak, a přesvědčí ho, aby si vyměnil směnu a odřídil také vlak, na které se situaci chystají zkouknout oni sami. Snaží se z něj dostat, na co si vzpomíná, ale moc jim toho neřekne – byla tma, měl možná pocit, že místo jednoho tunelu byly na trase dva, a pak se probudil za úsvitu v poušti.

Ve čtvrtek se tedy skupinka nalodí na Richarda III a vydá se pátrat po stopách ztracené Královny Alžběty a Boadicey. První den cesty proběhne poklidně a na noc vlak zastaví u jedné z několika málo osídlených farem, ve které vlak staví na noc a dočerpává vodu. Cestující první třídy (což dobrodruzi jsou) mají možnost přespat ve farmářově domě – toho využije ale jen doktorka Ellen, která si nechává nadšeně vyprávět o místních domorodých legendách. V jedné z nich se praví o velkém hadovi Weowie, kterého velký duch Guthi-guthi kdysi vyvolal ze země – a všude, kde se hadovo tělo dotklo země, se objevily potoky, řeky a studánky. Had prý spí v zemi někde okolo, ale je to příběh, který nezná každý.

Během noci se z nedaleké osady přiblíží několik Aboriginských bojovníků a prohlížejí si lokomotivu. To se moc nelíbí Strážci ani strojvedoucímu; na druhou stranu, je vidět, že místním obyvatelům na lokomotivě něco vadí. A protože Strážce má pořád pocit, že s lokomotivou také není všechno tak, jak by mělo být, nechá je přivést místního šamana. Ten s pomocí svého bubínku odhalí, že na lokomotivě je přidělaný podobný přístroj, jakého si družina všimla v dílnách Jihoaustralských inženýrských sítí.

Brzy mají dobrodruzi ve všem jasno: hlavní inženýři JIS měli v plánu získat monopol na veškeré železnice Jižní Austrálie a proto podminovávali vládní projekt. V nedalekém kopci udělali odkladiště, kam odkláněli vlaky – dělo se to v noci, takže si toho strojvůdci nevšimli, a o veškeré pasažéry se postarali najatí pohůnci, kteří je pak nechávali omámené ležet v poušti. To se málem přihodilo i tentokrát, ale s pomocí několika věder vody družinka situaci hrdinně vyřešila…