Projekt Pegasus: When the stars are right...

Briefing

Už celými dvěma misemi ostřílení agenti časokorporace Pegasus by si nikdy nebyli pomysleli, že by je briefingem před misí mohl provést někdo jiný, než Q. Překvapeně tedy hleděli na mladého důstojníka, který si na pultíku rozkládal materiály a právě pohybem ruky spustil projektor.

„Kde je profesor?“ zasykl náhle někdo. A opravdu, po profesoru Hopfensbergerovi jako by se země slehla.

„Q si s ním potřeboval něco vyřídit,“ odpověděl důstojník, aniž by zvedl oči z tabletu před sebou. „Tentokrát půjdete bez něj. Až se vrátíte, bude tu na vás čekat… s trochou štěstí. A nyní neztrácejme čas – čeká vás výlet do 19. století.“

Kupodivu se ukázalo, že briefing lze provést podstatně podrobněji, než to obvykle dělal Q. Mladý důstojník agentům přesně vysvětlil, o co jde, dodal jim podrobnou mapu místa, kam se měli vydat, a dokonce jim přidělil ochranné identity. Jediný problém byl v tom, že nikdo úplně nevěděl, o co jde. Ono o to totiž teprve mělo jít. Podle analytiků ukazovaly časové proudy na to, že v blízké budoucnosti dojde na tomto místě k nějakému hroznému neštěstí – ale jakému, to už ze svých grafů nedostali. Pochopili jen, že jde o jakýsi anachronismus, časovou anomálii, zkrátka o neštěstí, které do tohoto času nepatří. Úkol tedy zněl následně: zjistit, o co jde, a za každou cenu neštěstí zabránit.

Do roku 1899 se tedy K vydal jako dědic, který se vrací převzít hostinec po mrtvém strýci, Trojka s MP jako inspektoři c.k. policejního sboru (s jedním koněm a dvěma koly), a Sára se Svištěm jako novinářka a fotograf.  Svišť poprvé oblékl moderní šaty, a když mu Z zakázal cokoli, co by se podobalo oštěpu, spokojil se se stativem s naostřenými nožkami. Proč si brát jeden oštěp, když může mít tři, že…

Sen a strach

Do hostince U beraní hlavy se dostali celkem bez potíží. Místní jen nedůvěřivě třásli hlavou, když se jich ptali na cestu, a tvrdili jim, že jsou šílení – v domě straší a nikdo na tom prokletém místě dlouho nevydrží. Pak je sledovali, jak si to šinou cestou k hostinci, křižovali se a zavírali okenice.

A přestože většina agentů si o pověrčivosti a prokletých místech myslela své, v něčem vesničanům nemohli nedat za pravdu. Opravdu se nedalo říct, že by hostinec působil útulným dojmem – atmosféra by se dala nazvat až strašidelnou. Po rychlé večeři (a poté, co se Svišť naučil manipulovat s fotoaparátem a pořídil jim jednu fotografii na památku) si všichni šli lehnout, zmoženi přesunem. Do klidného spánku však měli tu noc mít daleko.

Noční můry se nevyhnuly nikomu a tu noc sebou všichni sebou házeli na zatuchlých lůžkách zbrocení potem a mumlali ze spaní. Jediný, na koho stísněný dům nijak nepříjemně nepůsobil, byl MP. Jako obvykle si dobrovolně vzal hlídku, usadil se dole ve světnici a až do půlnoci pozoroval tichou krajinu před hostincem. Pak jeho audiosenzory zaregistrovaly vrzání schodiště. MP se otočil a uviděl uprostřed místnosti vyděšeného Sviště, který v ruce třímal jednu nožičku stativu a mířil ke dveřím.

„Co se děje?“ zeptal se MP.

„Sen…“ zamumlal Svišť. „Strach. Sen a strach. Svišť muset ven najít stopu. Vidět muže ve žlutých šatech. Muž – strach.“

„Počkej, půjdu s tebou,“ zvedl se MP a společně vyšli z domu.

Když o chvíli později narazili na stopy, Sviště to zcela evidentně vyděsilo ještě víc. MP z jeho vyprávění pochopil, že se mu zdálo, že chodí okolo domu a že jeho cesta končí někde v lese u jakéhosi zrcadla, ve kterém uviděl muže v žlutých šatech, ze kterého šla hrůza a děs.

„To být Svišťovy stopy,“ zamumlal po chvíli.

„Ale tys nemohl vyjít z domu,“ namítl MP. „To bych tě přece viděl.“

Svišť jenom zděšeně zamručel.

Deník

Když se po několika hodinách vrátili do hostince, málem se při vstupu do místnosti propadli pod podlahu. Prkna totiž někdo vytrhal a hodil na stranu, a odhalil tak udusanou hlínu půl metru pod nimi, pokrytou pavučinami a prachem. Na schodech do patra stála Sára a Trojka, nevyspalé a v nočních košilích, a vztekle něco křičely na K, který právě strhával ze stěny sednice police a prohledával zeď za nimi.

Ani K totiž tu noc neměl klidné spaní. Zdálo se mu o posledních chvílích posledního majitele, který se v hostinci oběsil, a trpěl utkvělou představou, že tu někde bude jeho deník. Vzbudil se a šel ho hledat – a když ho nenašel na obvyklých místech, začal dům prohledávat opravdu, opravdu podrobně. V jeho destrukčních tendencích ho nešlo zastavit, tak to nakonec všichni vzdali a šli se zkusit ještě dospat.

Někdy nad ránem K deník našel – deník plný blábolení pomatence, šílené, vyděšené popisy hrůzných vizí. A taky tam toho bylo spousta o nějakých houbách.

Jmének c. k. policejního ředitelství v Praze!

S ranním světlem vypadají věci většinou lépe – ale jen pokud se člověk právě nepokusil strávit noc v prokletém hostinci. Nevyspalí a nevrlí se rozhodli, že hostinec nebude úplně dobré zázemí (Trojka, kterou se celou noc zdála jedna noční můra o Hřibu za druhou, to prosazovala velice vehementně), a usoudili, že by bylo záhodno přesunout se do hotelů ve vedlejších vesnicích. K, který usnul s deníkem v rukou, odmítl kamkoli odejít a prohlásil, že on, dědic, tu rozhodně zůstane. A že začne tím, že ve vesnici objedná úklid.

MP s Trojkou oblékli uniformy a na kolech oražených cedulkami „V majetku c.k. policejního ředitelství v Praze“ vyrazili do Březnice, kde se na policejní stanici představili jako pražští inspektoři. Policejní kapitán jim snaživě podal hlášení o posledních zločinech – většinou se toho prý neděje o moc víc, než že někdo někomu ukradl slepici, ale v posledních dnech… no, podívejte se sami.

Z dokumentace, kterou jim ukázal, by se udělalo špatně i zkušenějším vyšetřovatelům. V okolí došlo k šestinásobné vraždě na dvou různých místech a těla byla strašlivým způsobem zohavena. Také tu někdo vykrádá hroby. MP s Trojkou přislíbí pomoc při vyšetřování a doprovázeni mladým policejním bažantem vyrazí na obhlídku místa činu. Ostatní jsou rádi, že je mají dočasně z krku – stačilo dvacet minut vystavení nelítostné chladnokrevnosti MP a Trojka si byla jistá, že na policejní stanici se vítanými hosty nikdy nestanou. Ale co – jsou, koneckonců, inspektoři, tak je to tak v pořádku.

Podrobná inspekce místa činu nic neukáže, stopy jsou už staré. Jen v jednu chvíli má Trojka vizi – v záchvatu nechuti se jí zatmí před očima a uvidí postavu zahalenou v kápi, která v nelidském pařátu svírá obsidiánovou dýku… a pak všechno pohltí šílený smích Hřibu.

Odvolávání deště

Novinářka se svým fotografem – tedy Sára se Svištěm – vyrazili do Blatné, aby zjistili, jestli se v posledních dnech nedělo cokoli, co by mohlo zajímat místní i národní noviny. V hotelu narazí na trojici Američanů vedených Carlem Stenfordem, se kterými se jim podaří trochu sblížit – bohužel však ne natolik, aby z nich dostali, proč tu jsou. Evidentně přijeli z velké dálky, protože se tu má něco stát, ale není vůbec možné, že k tomu opravdu dojde, jestli to počasí bude dál přetrvávat.

Svišť nabídne mužům, že jim ukáže rituál tance, kterým dokáže změnit počasí a rozehnat mračno. Zvědaví Američané souhlasí a vyrazí se Svištěm a Sárou do nedalekého lesa, kde se ale rituál nepovede. Sára zkusí ještě na muže udeřit s mužem ve žlutém, ale Stenford, se zasekne, odmítne říct cokoli dalšího, a řekne jim, že jestli jim je život milý, měli by odjet.

Sáře se ještě podaří jít na večeři s Drewem, trochu sdílnějším ze skupiny, ale i z toho toho moc nedostane. Pochopí ale, že Američané tu jsou zřejmě kvůli stejnému neštěstí, které se má přihodit.

V cirkusu

K – tedy William Smith – mezitím nechal úklid hostince v rukou vyděšených žen z vesnice, které přesvědčil nepřiměřeně vysokou odměnou, a vyrazil do cirkusu za městem, kde si chtěl pohovořit s principálem.

Principálem cirkusu nebyl totiž nikdo jiný než Chval, postava známá všem agentům Projektu Pegasus. Nebyl jedním z nich, protože časem cestoval stejně jako všichni ostatní – až na to, že jím cestoval podstatně déle. V tuto chvíli už asi tisíc let. Poté, co se K podařilo zaujmout jeho pozornost tím, že mu poslal jako dárek sluneční brýle, pokusil se ho přesvědčit, aby představení zrušil. Mělo tu, koneckonců, dojít ke strašnému neštěstí. Chval to ale kategoricky odmítl, oba si ujasnili, že si nechtějí dělat problémy, a Chval daroval K volňásky na další představení. K mu dal na oplátku jedny ze svých slunečních brýlí.

Místa vraždy

Po noci strávené ve vesnických hotelech se celá skupinka druhý den ráno sešla, zabrala snídaňový salonek nejlepšího březnického hotelu a sdělila si, co všechno zatím ví. MP přišel s hypotézou, že poloha míst, kde se několikanásobné vraždy odehrály, nemusí být náhodná – a že je možné, že jsou lidé obětováni na konkrétních místech kvůli nějakému obřímu rituálu. Bylo to ale potřeba prošetřit. Vytipoval další možná místa vražd a skupinka se je vydala prozkoumat (několik policistů poslali mezitím zkoumat potenciální místa činu ležící v opačném směru).

A brzy odpoledne se ukáže, že hypotéza MP byla správná – na všech vytipovaných místech naleznou další mrtvoly. Místa tvoří vrcholy šestiúhelníku, jehož střed leží přímo v hostinci U Beraní hlavy (na jednotlivých místech ležely totiž zavraždění také do tvaru šestiúhelníku). Na posledním vrcholu ke krveprolití došlo teprve nedávno, a většina skupinky není dost otrlá, aby ten pohled unesla: K se vyděsí k nepříčetnosti a jako smyslů zbavený vyrazí do lesa; Sára Sviště pošle za ním, což si K ve svém deliriu vyloží tak, že ho někdo – nebo něco – loví. Zastaví se až o pět kilometrů dál na návsi vesnice, kde mámení smyslu trochu pomine a konečně schopen popadnout dech a zjistit, že ho celou dobu nepronásledoval nikdo než Svišť.

Ani Trojka nenesla hromadu mrtvol bez následků. Omámeně se vypotácela na Hůrku, která se tyčila nad jeskyní, ve které krvavá vražda proběhla, a téměř poslepu odhrabal krycí kamení z časové schránky, kterou v Hůrce kdysi dávno umístili. Ke své úlevě tam našla balení injekčních stříkaček se zklidňujícími léky a hned jednu využila. Raději je vzala s sebou pro další použití – měla pocit, že by se ještě mohly hodit. A když už tam byli, rovnou tam nechali zprávu, kterou našli při minulé misi. Profesor Tesla jim ji jistě pomůže dekódovat (pro případ, že by ho to nenapadlo, mu také poslali dopis).

Sáře přišlo šílenství ostatních trapné. Sama neměla pocit, že by se jí cokoli dotýkalo, kromě sem tam nějakého nepříjemného snu. Podařilo se jí vyvolat vzpomínky mrtvol na posledním místě vraždy a zjistila, že do rituálu byli zapleteni jak vesničané, tak jakési obří krysí zrůdy.

Po nějaké době se všem podaří sejít na posledním vrcholu hexagramu, kde ale evidentně žádná vražda dosud neproběhla. Skupinka se vrátí zpátky do Březnice, kde řeší, co dál – MP s Trojkou jsou pro to, aby šli pomoct četníkům ochránit místo, kde má proběhnout poslední vražda, ostatní jsou přesvědčeni, že je potřeba zjistit, co leží v srdci hexagramu.

Během debaty se Svišť rozhodne vyvolat fotku z prvního večera a ke své hrůze zjistí, že za jejich usmívajícími se tvářemi bobtná na zdi hostince jakási houbovitá hmota, která tam ten večer rozhodně nebyla… a která se hýbe i na fotografii. Svišťova těžce zkoušená příčetnost dostane další ránu – odhodí fotku, zaječí a vyběhne ven, směrem k hostinci. Pro K se Sárou je tím rozhodnuto – vezmou jedno kolo a vyrazí za ním. Ke svému překvapení (a potěšení) narazí po cestě na tři Američany z Blatné, kteří si to rázují stejným směrem, jako oni. Ti z nich sice tolik nadšení nejsou, ale když zjistí, že se jich nezbaví, rozhodnou se jim vysvětlit, o co jde. Vědí, že se tu má stát nějaké neštěstí a zaslechli cosi o černé koze z lesů s jejími tisíci mladými... Jsou tu proto, že „the stars were right“, a že raději sem přijeli, aby hrozícímu nebezpečí – příchodu některého z Prastarých bohů na tento svět – zabránili.

Za chvíli dorazí ke dveřím hostince a Stenford sáhne po klice.

„Asi budete potřebovat tohle, ne?“ zeptá se jízlivě K a vytáhne z kapsy klíč od domu.

Stenford stiskne kliku, zamčené dveře se bez sebemenšího zaskřípění otevřou a Američané zmizí uvnitř. Drew ještě stihne vrhnout přes rameno opovržlivý pohled.

Svatyně

Ukáže se, že ve sklepě domu je tunel, který vede do nitra kopce za hostincem. Američané, K, Svišť a Sára v něm objeví obřadní místo – svatyni, kde podle Carlových slov chce kdosi otevřít portál do Yuggothu, jiného světa, a přivolat odtamtud jednoho z Prastarých. Pokusí se bránu zavřít, v tu chvíli se však tunelem dovnitř protáhne několik obrovských krysovitých potvor s pazoury – ghúlové. Po dlouhé potyčce se je podaří zneškodnit, portál zavřít a vchod do svatyně zavalit. 

Zavalením svatyně mise úspěšně končí a než si to stihnou uvědomit, už naše agenty časoprostorový portál stáhne zpátky na základnu. K ještě jen rychle stihne podepsat glejt, kterým jako majitel hostince dává svolení ke stržení hostince U černého berana.