V hotelovém pokoji s mrtvolou a netečným chlapcem dochází k rychlému přehodnocení situace. Dítě, které zavile odmítá komunikovat, je ponecháno svému osudu (poté, co mu Sir Henry vymaže vzpomínky na posledních patnáct minut) a mág se seržantem se vydávají prozkoumat obrovskou knihu, která ležela pod postelí, starý, zaprášený svazek s loupajícím se nápisem Necronomicon na deskách.
Sir Henry drží v rukou splněný sen. Získat životní dílo šíleného Araba Abdula Alhazreda, dokonce ve vzácném latinském překladu dánského učence Olause Wormia, to je víc, než si kterýkoli adept tajných umění může přát. K jeho rozčarování jsou ale stránky knihy prázdné, bez písmen, bez jakékoli magie - a ničemu nenapomáhá seržantova snaha objevit skryté písmo "nahřátím nad svíčkou." Zatímco mágovi je celkem jasné, že středověký mnich by sotva použil citrónovou šťávu k zapsaní tajných rituálů, seržant se nenechá odradit, a jeho pilná práce nakonec přináší i výsledky - na prázdných stránkách Necronomiconu si mrtvá žena z Innsmouthu vedla deník.
Elizabeth mezitím objeví (skrze důmyslně ukrytou díru ve zdi) ve vedlejším pokoji ženu, která si rozbaluje kufr obsahující několik plyšových hraček. Nejsou podobné ničemu, co zarytá milovnice podobných předmětů už někdy v životě viděla - některé mají chapadla, jiné jsou z jakéhosi prazvláštního materiálu připomínajícího šupiny, dalším se nepříjemně živě lesknou oči. Elizabth jim každopádně nemůže odolat, a vyráží na loupěživou výpravu.Klepání na dveře. Obyvatelka pokoje poplašeně vzhlédne a zaklapne kufr. Po chvíli se klepání ozve podruhé. Žena přichází k zamčeným dveřím a opatrně se ptá:
"To jsi ty, Joshi?"
"Ne, ne, já nejsem Josh," odpoví zpoza dveří dívčí hlas překypující nadšením, "Jsem vaše sousedka."
"Tady žádný ocet nemáme," nenechá se žena vyvézt z rovnováhy. "Na shledanou!"
Elizabeth se do pokoje nedostane, ale situaci zachrání John Crowley, který se srze díru ve zdi s majitelkou plyšáků blíže seznámí. Nakonec - výsledkem působení svého neodolatelného šarmu - je ono seznámení poněkud bližší, než by si i tento lev salónů přál; žena, ač docela přátelská, má také onen špatně popsatelný rybí výraz, kterým se vyznačují obyvatelé Innsmouthu.
Žena z vedlejšího pokoje se snaží odsunout rám obrazu, který z druhé strany zakrývá díru ve zdi, ale popálí se o jed, kterým jej předtím Elizabeth natřela. John toho využívá a přichází coby zachránce dívky v nesnázích, hrdina vyzbrojený protijedem, který mu lékařka rychle strčí do ruky. Zatímco je Ryba ošetřována v koupelně svého pokoje, Elizabeth proniká dovnitř, ale má čas pouze na krátké prohlédnutí kufru.
John Crowley vždy věděl, že se dívkám líbí. Ale že náklonnost opačného pohlaví může zahrnovat uzamčení v pokoji a plnou pozornost slizké a studené osoby, to se mu už příliš nezamlouvalo. Rozhodl se tedy z ošemetné situace odejít, a to za pomocí tradičního eskamotérského triku - "jsem tu... a už tu nejsem!" Strhl z postele prostěradlo, postavil se doprostřed místnosti, a látku přes sebe přehodil. Následoval pokus o transport do skříně ve vedlejším Elizabethině pokoji, který se ale povedl jen částečně - skřín, ve které skončil, se nakonec nalézala někde trochu jinde.
Když opatrně vyhlédl ven a zjistil, že se přenesl do pokoje jakéhosi obřího muže v záplatovaných šatech, s obrovským černým plnovousem a nepročesávanými vlasy, krátce zauvažoval, jestli je na místě projevovat mu vděčnost za záchranu a poskytnutí azylu před dotěrnou Rybou. Než se mohl pořádně vzpamatovat, hromotluk se na něho obořil s jezdeckým bičíkem. Z následující rozpravy vyplynulo, že ve skříni, kde se Crowley zhmotnil, přechovával muž nějaké zvíře, se kterým si eskamotér zřejmě vyměnil místo.
Ryba vyběhla na chodbu, protože zaslechla, jak ve vedlejším pokoji něco zadunělo, a Elizabeth toho využila k opětovnému prozkoumání kufru. Zatímco se ale opájela neeuklidovskou geometrií plyšových chapadel, zpod zmačkaného prostěradla, které leželo na podlaze za ní, se ozvalo tiché zavrčení. V následující chvíli se bavlněná látka vzňala a z plamenů vyskočila podivná bytost, něco mezi psem a drakem. Hruď měla chráněnou chitinovým pancířem, na zádech a dlouhém ocase ostny, a z tlamy a boků jí na podlahu stékaly velké černé kapky, které rozežíraly parkety. Elizabeth vykřikla hrůzou.
Hromotluk s bičíke
m vrazil Crowleymu do rukou upilovanou brokovnici a sám vyběhl na chodbu. Hazardnímu hráči se podařilo propotácet se kolem číhající Ryby a vpadnout do pokoje sira Henryho, kde si zabral láhev whisky a stočil se s ní do klubíčka v rohu za pohovkou. Seržant, nově ozbrojený revolverem, který získal od "Anglána," vyrazil ven z pokoje přímo doprostřed rvačky, a s pomocí ostatních se mu podařilo příšeru zlikvidovat. Velkou měrou přispěl i fakt, že Ryba, která chtěla zachránit Crowleyho, několika hrdelními zvuky pekelného psa ztišila natolik, aby do něj mohl seržant vypálit smrtící dávku.Ukázalo se, že onen obrovský muž je lovec, který chyceného tindalského psa od někoho odkoupil a měl ho dodat arkhamskému profesoru Emmerichovi. Jeho silný přízvuk prozradí, že je daleko ze severu, z Kanady, ale patriotický seržant to nakonec překousne a skupinka se vydává do redhookské čtvrti, kam již chvíli předtím odvlekla Ryba i vzpouzejícího se Johna.
Kingsportská čtvrť Red Hook není příliš rozlehlá. Sestává se ze čtyř uliček kolem rozbořeného kostela, ve kterém je dnes údajně tančírna, několika podniků pochybné pověsti a desítky tmavých cihlových baráků. Lovec zavede své společníky do jedné putyky a pak se od nich odpojí, aby si domluvil další odchyt - sedí u baru s trampem, který loví v ruině nahoře na kopci krysy a občas "i něco víc." Čirou náhodou se skupinka usadí také nedaleko temné postavy v kápi, do jejíž mysli Sir Henry po několika pokusech pronikne.
Nemůže věřit svému štěstí - u očazeného stolu sedí jeden z vyšších členů místního kultu, jehož mysl se s každodenní všedností zaobírá logistickými detaily rituálů, například shánění černých kohoutů, vyklízení podzemních cest od nánosů bahna, vybírání členských poplatků, atp. Henrymu se podaří zjistit, kde zhruba se má oslava slunovratu odehrávat, jak se tam dostat, a také, že onen studentík, na kterého narazili ve vlaku, je pra-pra-pra-pra-pra synovcem onoho muže v kápi... i když o tom chudák mladík samozřejmě nemá ani ponětí.
Skupinka se sbírá a prochází ostatní místní podniky ve snaze nalézt Johna. Narazí na něj v podzemním hráčském doupěti, uprostřed hry o vzpomínky, jejíž pravidla - jak je patrno z jeho zoufalého pohledu - mu jsou zcela neznámá. Stejně tak i karty, které se nepodobají ničemu, s čím by měl normální člověk hrát. Sir Henry rychlým pročesáním mysli ostatních hráčů zjistí, o co jde, a pak se nenápadně posadí vedle Johna a začne před sebe vykládat platné kombinace karet. Šikovnému hazardnímu hráči stačí k pochopení jen málo, načež hru s přehledem vyhrává a shrábne i netradiční sázky, sestávající se ze vzpomínky na velkou výhru, vzpomínky na rituál, a dokonce z jedné vzpomínky erotické.
Do Kingsportu se vplížil večer a před skupinkou leží nelehký úkol - objevit místo, kde se slunovrat bude konat.
